14_3_2012 - surreal serial Ach... Když neprší může aspoň kapat ale když leje jako z konve, to je teprve mokro, bahno a když nefouká vítr začíná to hnít, to pak můžu sedět a jen snít. Je to pořád lepší než jít blít i když je mi na blití, slunce se stejně rozsvítí. A po tom dešti poroste kvítí. Kolik lidí? Tohle vidí... Ten smrad, silně cítí. Někomu to voní, někdo slzy roní, někdo žije u koní. Je to jako loni, zima končí, holím si vousy, chlupy v puse, ty mě dusej dolů ale musej. I Ty jeden! Kytky vysej! A nakonec visej. Ten kůň lysej taky visí, má to na salámu když už je v salámu. A Dalajlámu? Toho hledaj, a ne podle Islámu. Dostal jsem ránu, když sem se probudil k ránu. Hitchcock viděl vránu. A já? ------ Našel... nemám páru, nemám káru. Vedle sebe chtěl jsem Kláru, bude vedle, i teď je vedle ale dál, toho jsem se bál, nešla ani na bál. Já jsem král! Jdu dál! Seru na Vás tak jako Vy na Vás, Nás! Jdu sám husy pást, ne Vy se mnou. Plížím se tmou, nocí dlouhou, nemám svíčku jen duši pouhou. Vidím ve tmě, zima mě zebe, něco na mě leze. Krz ty dveře, leze leze po železe. Klid! Nedám pokoj až tam vlezem! Projdem jezem, vodopádem a tím pádem zas je mokro, za chvíli bude horko! A mokro bude svěží, a jen s těží jak se zátěží – ležím. Nevíš oč tu běží? To nikdo! Nikdy neviděl strašidlo, možná cítíš kadidlo. To duchové mají jako vnadidlo. Ty hovado! Kolikrát Ti mnoho lidí radilo, že je to o tom aby se rodilo, za nos vodilo, možná trochu modlilo ale modly... To jsou kudly! Do zad Ti je vrazí, i Tvý drazí! Vrazi! Všechno kazí... A nájemní? Jsou drazí... Co třeba vlasy? Rostou... Asi... Ve tmě spatříš silné jasy, jasné tak že oči pálí. Někde v dáli slyšíš chichotání. Ano! To Tobě se smáli. I ty jeden, otravený jedem. Probuď se už není Leden ale Březen. Přijde Duben to tu pořád budem a pak Květen. K těmto větem vysvětlení neupletem, a co říci dětem? No přeci, že pak přijde červen... A nakonec budu sežrán červem. Surreal serial, stejně je to karneval! Nikdy nekončící festival kde každej fetoval, v muzice si liboval a hodně nasliboval, nikdy nelitoval každej návrh vetoval, alobal pak nastříhal tak, že ho měl plnej vak. Ten pak vyhodil vysoko tak. Že sám sebe zmát a začal se smát... "Stříbrný dešť" A kat měl ho stejně rád i když vlastně neví quo vadis...